Sexualita a těhotenství

Ústředním motivem lidského života je láska. Pouze každodenní život nám ukazuje její podoby a důležitost. Právě životní zkušenosti nám dávají velkou naději, že pevné pouto mezi životními partnery snadno překoná problémy spojené s intimním životem stomika.

Partner se stomií potřebuje velkou psychickou podporu. Je potřeba především přijmout, že střevní vývod sám o sobě není nemoc. Lidé se ve svých sexuálních zvyklostech a praktikách natolik liší, že definovat „normální“ intimní život je prakticky nemožné a za normální můžeme považovat vše, co oběma přináší prožitek, spokojenost a uspokojení.

Bohužel lidé postižení nádorovými onemocněními mohou ztratit o intimní život zájem a je potřeba respektovat nejen zdravotní, ale především emocionální stav Vašeho partnera.

Pokud jde o vyřešení otázek, kdy začít s intimním životem po operaci, je to na zvážení zdravotního stavu stomika (nebojte se zeptat svého ošetřujícího lékaře) a na jeho psychické kondici. Ani v tomto období ale není nutné šetřit polibky, hlazením a objímáním. Neměli bychom ani zapomínat na „zdravého“ partnera, protože i ten se potřebuje vyrovnat s velkou psychickou zátěží, která vznikla v době onemocnění jeho milovaného protějšku, kdy strach před operací i po operaci rovněž mohl zastínit zájem o intimní život.

Jak se můžeme vyrovnat se změnami vzhledu

Neměli bychom se pouze soustředit na tělesné nedostatky a stomii, ale především by naši mysl měla zaměstnat psychická pohoda. U žen lze samozřejmě zakoupit vhodné doplňky spodního prádla v podobě krajkových či stahovacích košilek, které je mohou uklidnit a odpoutají jejich pozornost. Nezbytnou nutností je důkladná hygiena, je také možné – pokud to zdravotní stav nebo typ stomie dovoluje – aplikovat pro vyprázdnění střevního obsahu irigaci.

Pokud se nedostaví dostatečné vzrušení ani v blízkosti Vašeho milovaného partnera, neoddávejte se depresi ani hněvu, protože s velkou pravděpodobností se jedná o otázku psychiky. Zkuste si s partnerem o všem pohovořit a nebojte se dalších sblížení, která jsou důležitá pro Váš společný život.

Jestliže selhalo vzrušení z důvodu bolesti po operaci, vyčkejte, až se Váš zdravotní stav upraví do dostatečné tělesné i duševní kondice.

Při některých chirurgických výkonech může dojít ke změnám uložení vnitřních orgánů, což může následně způsobit i jiné vnímání pocitů při zavedení penisu do pochvy a dosažení vyvrcholení může být pro partnerku komplikované. V těchto případech je vhodné kontaktovat ošetřujícího lékaře, stomickou sestru nebo přímo sexuologa, kteří Vám mohou pomoci a odstraní především psychickou zátěž, která zde opět hraje velkou roli.

Všechny otázky a obavy proberte s partnerem a pokuste se najít takové polohy, které zajistí kvalitu Vašeho intimního života.

Choulostivou otázkou je sexuální aktivita svobodných stomiků. V těchto případech je vždy vhodné seznámit svého partnera se stomií a vším, co se týká péče o stomie, ještě před intimním sblížením. Musíme totiž vždy počítat s rizikem rozchodu.

Co těhotenství?

Byť byla stomie v dřívějších dobách chápána jako kontraindikace k těhotenství, v dnešní době není stomie překážkou k vytouženému založení rodiny – samozřejmě je-li žena zdravá a neexistují-li jiné zdravotní či fyzické komplikace, např. aktivní zánět v břiše nebo stavy spojené s ozařováním.

S otěhotněním může mít stomička naprosto stejné problémy jako ženy bez stomie. Rizika těhotenství žen se stomií je vhodné probrat s gastroentero­logem, gynekologem a genetikem.

Během těhotenství se může změnit vzhled stomie (prolaps stomie, otok, může dojít i k zastavení pasáže střevní) a často je třeba změnit typ stomické pomůcky. I u porodu je vhodné mít porodníka (nejlépe pokud se s rodící stomičkou již setkal) i gastroenterologa. Setkáváme se se stomičkami, které rodily císařským řezem, i s ženami, které rodily přirozenou cestou.

Riziko, zda potomek matky s chronickým onemocněním střev bude trpět stejnou chorobou, souvisí i s výskytem onemocnění u jiných rodinných příslušníků. Pokud se takováto onemocnění v rodině nevyskytují, je riziko dědičnosti obvykle v jednotkách promile. Pro podrobné informace se ale vždy raději poraďte s genetikem.