Jste zde: Stomici.cz Život se stomiíO stomii Anatomie trávicí a vylučovací soustavy

Anatomie trávicí a vylučovací soustavy

Pro lepší pochopení problematiky stomie bude dobré podniknout i malý exkurz do anatomie lidského těla. Při něm si blíže objasníme stavbu trávicí soustavy a ukážeme si její jednotlivé části a funkce. Následující část tohoto oddílu bude věnována další nepostradatelné orgánové soustavě těla – močovému systému. I na něm lze totiž vytvořit umělý mimotělní vývod.

Anatomie trávicí soustavy

Funkce trávicí soustavy:
Trávicí trakt představuje klíčovou vstupní bránu živin do těla. Jedině zde může být potrava převedena na látky tělu vlastní, jež jsou využívány jako zdroj energie. Jedná se vlastně o trubici tvořenou jednotlivými dutými orgány. Její činnost zajišťuje rozmělnění a natrávení potravy, vstřebání živin a jejich přeměnu na energii nezbytnou pro tělo a odstranění nestrávených zbytků ven z těla.

Dutina ústní:
Zpracování potravy začíná v dutině ústní. Zuby ji rozmělní na menší části. Během žvýkání se potrava smíchá se slinami, které obsahují trávicí enzymy, mají částečný dezinfekční účinek a štěpí složité cukry a škroby.

Jícen:
Polknutím je sousto přesouváno směrem dolů přes hltan a jícen do žaludku. Tento děj připomíná jakousi vlnu. Svalovina jícnu se stáhne nad soustem, toto stažení postupuje směrem shora dolů a tlačí před sebou sousto až do žaludku, jenž je umístěn v levé klenbě brániční.

Žaludek:
Žaludek je dutý orgán hákovitého tvaru nacházející se pod bránicí – vlevo od osy těla. Zde se ve spolupráci s žaludečními šťávami potrava dále mělní a zpracovává až na kašovitou hmotu. Žaludeční šťáva obsahuje trávicí enzymy (např. pepsin), jež rozkládají živiny na jednodušší strukturu, kterou může tělo vstřebat. Další důležitou součástí žaludečních šťáv je kyselina chlorovodíková (HCl), která působí jako ochrana před infekcemi a aktivuje neúčinný pepsinogen produkovaný žaludeční sliznicí. Reakcí pepsinogenu a HCl vzniká v určité vzdálenosti od stěny žaludku výše zmiňovaný enzym pepsin. Tento mezikrok chrání žaludeční sliznici před natrávením. Produkce kyseliny chlorovodíkové se zvyšuje po příjmu potravy.

Dvanáctník:
Kašovitá potrava je po částech postoupena ze žaludku do dvanáctníku. Právě sem je přiváděna žluč (je produkována v játrech a skladována ve žlučníku; její hlavní funkcí je emulgace – čili rozložení tuků na co nejmenší kapičky). Dále sem jsou dopravovány produkty slinivky břišní (šťáva obsahující další trávicí enzymy). Ty dokončí rozklad hlavních složek potravy, tedy cukrů, tuků a bílkovin, na jejich základní jednotky, které jsou vstřebatelné ve střevě.

Tenké střevo:
Tenké střevo je 5–7 metrů dlouhé a obsahuje ještě mnoho tekutin a trávicích šťáv. Dochází zde ke vstřebávání živin, minerálů a vitaminů, jež pronikají do krevního oběhu a lymfatické soustavy, které je rozvádějí do vzdálených částí organismu. Nevstřebatelná část je v podobě žlutozeleného kašovitého obsahu posunuta peristaltickými vlnami (fungují podobně jako výše zmíněná vlna v jícnu, probíhají téměř neustále) do dalších úseků trávicí soustavy.

Tlusté střevo:
Tlusté střevo přijímá zpracovanou potravu z tenkého střeva, která je již bez výživné hodnoty, a tato řídká kaše se zde zahušťuje. Je dlouhé cca 1,5 metru a nachází se v pravé jámě kyčelní. Rámuje břišní dutinu: začíná na pravé straně dole, vede nahoru (vzestupný tračník), pod žebry se stáčí vlevo napříč (příčný tračník), vlevo sestupuje dolů (tračník sestupný), pokračuje esovitou kličkou do malé pánve a končí konečníkem. V této části trávicího traktu dochází vstřebáváním vody a solí k postupnému zahušťování vznikající stolice bez účasti trávicích enzymů. Důležitou součást tlustého střeva představuje bakteriální mikroflóra, která se podílí nejen na kvašení a následném vzniku střevních plynů, ale i na přeměně některých látek nebo na vstřebávání vitaminu K.

Konečník:
Z nestrávených a nepotřebných látek se v průběhu tlustého střeva tvoří stolice. Za její uložení a vylučování odpovídá posledních 20 cm tlustého střeva – konečník. Nahromaděná stolice pak souhrou reflexní a vědomé činnosti opouští tělo pomocí svalového systému konečníku.

Jako s dočasnými či trvalými zajištěními trávicího traktu se u různých onemocnění (např. Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, kolorektální karcinom atd.) setkáváme s esophagosto­miemi, gastrostomiemi, jejunostomiemi, ileostomiemi či kolostomiemi (sigmoideostomie – vývod na esovité kličce, transversostomie – vývod na příčném tračníku, coecostomie – vývod na přechodu tenkého a tlustého střeva).

Anatomie močové soustavy

Funkce vylučovací soustavy:
Odpadní látky vznikající metabolickou činností našeho těla jsou vylučovány močí. Vylučovací soustava má též za úkol udržet vyváženou bilanci iontů v těle, a tím zajišťovat ideální acidobazickou rovnováhu vnitřního prostředí organismu.

Ledviny:
Ledviny jsou párový orgán tvaru fazole nacházející se po obou stranách bederní páteře ve výšce XII. žebra, pravá ledvina je uložena o něco níže než levá. Jsou přichyceny za pobřišnicí a obklopuje je tukový polštář. Ledvina měří 12×6×3 cm a váží asi 150 gramů. Tyto orgány plní řadu životně důležitých funkcí:

  • Zbavují krev odpadních látek bílkovinného metabolismu – močoviny (= urey) a kreatininu;
  • Zajišťují stálé vnitřní prostředí – stálou koncentraci minerálů (Na – sodíku, K – draslíku, Cl – chloridů, Ca – vápníku, P – fosforu);
  • Starají se o stálou kyselost vnitřního prostředí;
  • Udržují objem celkové vody v organismu;
  • Produkují několik důležitých hormonů – renin (regulace krevního tlaku), erytropoetin (stimulace kostní dřeně k produkci červených krvinek) a calcitriol (regulace hladiny vápníku).

Ledviny jsou bohatě prokrveny, za minutu jimi proteče kolem 1 l krve. Krev přitéká krátkými a širokými ledvinnými tepnami, které se postupně větví do nejjemnějších vlásečnic, jež jsou v ledvinné kůře stočeny do klubíček – glomerulů. Glomerulus představuje hlavní filtrační jednotku ledvin. Je to ledvinné tělísko obalené pouzdrem a tvořené klubíčkem kapilár, které se nachází v milionovém počtu v kůře ledviny. Filtruje krev a vytváří tak za den asi 130–170 litrů prvotní moči.

Dřeň ledviny tvoří soustava kanálků – tubulů, které primární moč dále upravují a především zpětně vstřebávají do krevního oběhu. Glomerulus s navazujícím kanálkem tvoří základní funkční jednotku ledviny – tzv. nefron. Výsledné množství definitivní moči, již člověk vyloučí, je nakonec asi 1–1,5 litru denně.

Močovody:
Vzniklá moč je močovody odvedena do močového měchýře. Močovod tedy plní funkci jakéhosi potrubí, které vede tuto tekutinu do rezervoáru (močový měchýř).

Močový měchýř:
Močový měchýř má kapacitu kolem půl litru. Zde je moč skladována do určitého objemu (již při 150 ml obsahu pociťujeme puzení k močení). Následně je z těla souhrou reflexních a vědomých pohybů svaloviny vypuzena do močové trubice.

Močová trubice:
V dolní části ústí měchýř do močové trubice, kterou je moč odváděna ven z těla. Proces močení probíhá reflexně a zčásti je vědomě regulovatelný nervovou soustavou. Je realizován svalovinou močového měchýře a svalovým prstencem močové trubice.

Vývod močové soustavy na tělní povrch se nazývá urostomie. Může být řešena třemi různými způsoby: 1. ureterostomie – vyvedeny jsou močovody, 2. urostomie přes tenké střevo – ze střeva je vytvořen vývod, do kterého jsou močovody vyústěny, a 3. kontinens urostomie – z tenkého střeva je udělán rezervoár).